Co říci o Francii? Země vína, sýrů, čokolády, sympatických lidí hrdých na svůj jazyk, národnost, kulturní dědictví…..Lidí, kteří si dopřejí dvouhodinovou pauzu na oběd, ke každému chodu podávají jiný druh vína, místo podávání ruky zdraví polibkem na každou tvář a na otázku Do you speak english? se dívají nedůvěřivě.

Možná tento úvod neříká o SEPu ve Francii vůbec nic, možná všechno. Pokud uvažujete o stáži ve Francii, je dobré vědět od začátku 2 podstatné věci: je dobré mít alespoň nějaké základy francouzštiny, protože Francouzi prostě anglicky nemluví (existují i výjimky samozřejmě :-) ) a v lékárně ve Francii se opravdu něco naučíte.

Teď trochu konkrétně. Do Francie jsem vyjela na 4 týdny do lékárny v malé vesničce nedaleko Nantes (západ až severozápad Francie). Jako obrovskou výhodu jsem považovala možnost ubytování zdarma, a to přímo v rodině magistry, která lékárnu vlastnila, tudíž jsem to měla z domu chodbičkou do lékárny asi 3 metry a navíc nonstop možnost procvičit a zdokonalit si francouzštinu. Kromě magistry tam v té době nikdo jiný nebyl, jen já, takže jsem byla velmi rychle zaučena a začleněna do plného provozu. Díky tomu jsem měla možnost se naučit o lékárně v podstatě všechno: od objednávání, přes příjem zboží, expedici, recepty, papírování až po vkládání šeků na účet lékárny. Paní magistra byla nejen velmi příjemná, ale i ochotná a některé výlety podnikala se mnou.

S francouzskými studenty jsem se za celou dobu vůbec nepotkala, což byla škoda. Na druhou stranu jsem ale bydlela v malé vesničce, kde by cestování a večerní akce byly poněkud obtížné. Přesto jsem měla šanci poznat okolí vesnice i všechna zajímavá místa v regionu.

V čem se lékárna ve Francii liší od té naší? První věc, které mě zaujala a naprosto nadchla je fakt, že ve Francii si lidé svého lékárníka váží. A on jim na oplátku vychází vstříc a snaží se vše vysvětlit a pomoci. Samozřejmě možná jsem jen měla štěstí na místo a na magistru, možná to tak platí obecně. Nicméně objektivně za obrovské plus považuji existenci Carte vitale, malé zelené magnetické kartičky, bez které pacient v lékárně s receptem prostě nepochodí. Tato kartička se načte do systému a vy máte tak možnost vidět nejen pojišťovnu pacienta, ale také jeho historii farmakoterapie včetně síly přípravku, předepisujícího lékaře a data. Tyto informace jsou vidět pouze při použití této karty, jakmile ji vrátíte pacientovi, z Vašeho počítače automaticky zmizí.

Dalším bod, který nemůžu opominout je hrazení cen léčiv. Tady neexistuje změna cen každých 14 dní vyhláškou jako u nás. Na krabičce máte etiketu jedné ze tří barev: bílá, modrá, oranžová. A podle barvy etikety víte, že pojišťovna hradí přípravek ze 100%, 60, 30 nebo vůbec. Protože Francouzi mají kromě pojištění státního ještě i připojištění, tzv. Mutuel, s penězi se v lékárně tak téměř nesetkáte (v zásadě za recept skoro nic neplatí). A když už mají něco platit, s hotovostí nepočítejte, během prvních pár dní rychle pochopíte, jak funguje terminál na platební karty a co je to šeková knížka.

Možná Vás také překvapí, že bílá barva zde nehraje až takovou důležitost. Magistry(ři) chodí oblečené elegantně, téměř jako do kanceláře a celé v bílém rozhodně nejsou. Stejně tak lékárna sama o sobě nepůsobí až tak sterilním dojmem jako u nás, nábytek i zdi jsou často velmi vkusně sladěny a vymalovány v pastelových až teplých odstínech.

Co říci závěrem? SEP obecně je nejen obrovská zkušenost z hlediska praxe a poznání farmacie v jiné zemi, ale také úplně obecně. Třeba se naučíte, jak správně stáčet víno ve sklípku na export, základy degustace, tradiční francouzské recepty přímo v rodině a potkáte výjimečné lidi, s kterými se spřátelíte. Tak jako já. I když každý SEP je zcela výjimečný. Tak poznejte, co potká právě Vás.

Jana, 5.r